Ostatní

tečka  Archiv

tečka  Fotogalerie obvodu

tečka  Historie obvodu

tečka  Fotogalerie akcí

tečka  Mapa serveru

tečka  Nová multimediální procházka

tečka  Obvodní zpravodaj

tečka  Odkazy

Dnes má svátek: Alexandra

Předpověď počasí:
Počasí Ústí nad Labem - Slunečno.cz

Změnit velikost webu: Zvětšit Zmenšit
ikona 

Historie obvodu

Krásné Březno


Krásné Březno je částí městského obvodu Ústí nad Labem-Neštěmice v Ústí nad Labem.
Leží na levém břehu řeky Labe, cca 3 km na východ od centra města a v současnosti má 14.000 obyvatel.
Počátky obce původním názvem Březnice se datují do let 1186 a 1188, kdy náležela obec svádovskému panství. Od tohoto panství byla Březnice na začátku 14.stol.odtržena, byl zde vytvořen samostatný statek, jako spojovací článek mezi panstvím Svádov a komplexem pohraničního pásma v držení Johanitů. V průběhu času přecházela obec Březnice pod správu jiných vrchností, a už to byli Vartenberkové z nedalekého Blanska, páni z Býnova či ve 30.letech 17.stol.Thun-Hohensteinové z Tyrol, kteří vlastnili i nedaleké panství Děčín. Od konce 18.stol. začal růst počet obyvatel, v obci byla již škola, mlýn i vinné sklepy.
Po zrušení roboty v r.1848 byla o rok později tj.1849 převedena vrchnostenská pravomoc na státní úřady a Březnice získala své obecní zastupitelstvo a radu.
V r.1847 byla založena výroba lihu a droždí, Dr.Viktor Ruß, poslanec říšské rady r.1867 zde nechal postavit nový pivovar a tím urychlil přestavbu obce ve významné průmyslové centrum.
Začaly rychle vznikat nové továrny – 1883 velká rafinerie cukru, 1899 dělnická pekárna,
1907 chemická továrna W.Hermanna apod.
Podle německého jména Schönpriesen byl r.1876 zaveden nový název – Krásné Březno, který se používá dodnes.
V té době vznikají v obci další veřejná zařízení, v r.1874 je to poštovní a telegrafní úřad,
1882 byla otevřena železniční stanice a v r.1899 byl zahájen provoz pouliční dráhy mezi Krásným Březnem a Ústím nad Labem.
Rozšiřování obce a sbližování s vlastním městem mělo za následek to, že se v r.1900 obec Krásné Březno sloučila s Ústím nad Labem a stala se společně s Klíší pouhou městskou čvrtí. Tím zanikla samostatná působnost obce.


Významné objekty:

Zámek a kostel sv.Floriána v Krásném Březně
Na místě dnešního zámku stával v minulosti panský dvůr s tvrzí.
První písemná zmínka je v listině knížete Spytihněva II. z r.1057. Před r.1600 nechal na místě původní tvrze Rudolf z Býnova postavit renesanční zámek, jehož stavitelem byl Hans Bog z Pirny.
V průčelí starého křídla, které je spojeno se zámeckým kostelem sv.Floriána chodbou, jsou umístěny sluneční hodiny s datem 1603 a latinským nápisem „ Soli deo Gloria „– „ Jenom Bohu budiž chvála „.
V r.1730 byl zámek přestavěn v barokním slohu Ludvíkem Richardem Cavrianim.
V 19.st. byla budova rozšířena o nové křídlo s balkonem.
V r.2011 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí a je sídlem Národního památkového ústavu. Uvažuje se i o možnosti využití reprezentativních prostor pro širší veřejnost.
U zámku je též nevelký park, ve kterém se nachází dětské dopravní hřiště.
K zámeckému komplexu patří kostel sv.Floriána, původně zámecká kaple, postavený v letech 1601 až 1603. Představuje jedinečný příklad tzv.saské renesance, podporované šlechtici luteránského vyznání. V kostele byly umístěny původně 3 zvony. Velký a střední zvon z r.1601 byly odcizeny v r.1999, o malém zvonu se nám informace rozplývají. Všechny zvony pocházely z dílny saského zvonařského rodu Hilgerů. V současné době probíhá rekonstrukce objektu.
Význam stavby z hlediska výtvarného umění přesahuje území naší republiky. Také proto ho vláda ČR 29.04.2008 zařadila na prestižní seznam národních kuturních památek.

Zoologická zahrada v Krásném Březně
Zoologická zahrada v Ústí nad Labem – Krásném Březně je umístěna na svahu Mariánské skály východně od centra města.
Hlavní zásluhu na jejím vzniku měl uznávaný ornitolog, obchodník a podnikatel Heinrich Lumpe. Ten v r.1908 odkoupil od obce pozemky na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály a založil a r.1914 pro veřejnost otevřel soukromou ptačí rezervaci o rozloze 6 hektarů, známou pod jménem „ Lumpepark „.
Za velké podpory veřejnosti a obětavosti Lumpeho spolupracovníků se podařilo park udržet v provozu i po Lumpeho smrti v r.1936. Po II.světové válce přešel park do vlastnictví státu a stal se z něj zookoutek pro obyvatele města. Velkého rozmachu dosáhla ZOO v 70.letech 20.stol., kdy se rozrostla na dnešních 26 hektarů. Populární je i samec orangutana bornejského „ Ňuňák „, který se stal i filmovou hvězdou, a to v r.1989, kdy se zde natáčel film „ Dva lidi v ZOO „.
Zahrada v současné době chová přes 200 druhů zvířat ve více než tisíci kusech, z nichž řada dnes patří mezi vzácné a ohrožené druhy. Za všechny bychom mohli jmenovat orangutana bornejského, levharta mandžuského, parosničku rajskou, nosorožce tuponosého, jelena bělohubého či osla somálského.

 

         

Neštěmice

Neštěmice jsou částí města Ústí nad Labem. Bývalé město, hlavní část Městského obvodu Ústí nad Labem – Neštěmice, vzdálené cca 7 km od centra města Ústí nad Labem, v současnosti mají 6.300 obyvatel.
První dochovanou písemnou zmínku bychom nalezli v listině českého knížete Bedřicha z r.1188, kde se obec nazývá „ Neschemici „ ( Nezčemici ). Byla to stará slovanská osada při cestě z Ryjic o desíti domech. V 17.stol. se počet domů ztrojnásobil. V období feudalismu patřívaly Neštěmice k panství svádovskému, potom k blanskému a březenskému.
Obec se v průběhu staletí nevyznačovala ničím významnějším. Zabývala se spíše zemědělskou činností, velkou rozlohu zabíraly svádovské vinice. Tato lokalita však byla osídlena našimi předky již v prehistorických dobách, jak dokládají četné archeologické nálezy. Největší naleziště odkryla nebývalá povodeň v r.1845. Tehdy se po povodni objevilo na polích obrovské množství nálezů keramiky z období lužické kultury, která vznikla asi před 3 000 lety. Některé nálezy jsou dodnes uchovány v Národním muzeu v Praze.
Teprve koncem 19.stol. se začala tvář obce měnit, a to v důsledku výstavby cukrovaru v letech 1890 až 1893 a stavby Solvayovy továrny na výrobu sody v letech 1905 až 1908.
A tak se z obce, která neměla až do r.1894 ani vlastní poštu, stalo význačné průmyslové centrum. Pro zajímavost rafinerie cukru zaměstnávala v době svého největšího rozkvětu přes 800 lidí a před r.1914 byla její produkce kolem 110 000 t cukru ročně, který se vyvážel zejména do oblasti Asie, Afriky a do Ameriky. Svou činnost rafinérie ukončila v r.1932.
Solvayova továrna, pojmenovaná po svém zakladateli belgickém chemiku Ernstu Solvayovi, vyráběla především sodu z vápence, soli a koksu, také chromové soli, chlorid vápenatý, amonný, posypové soli a mořidla. Po osvobození byla továrna v r.1945 znárodněna a dostala název Továrna na sodu, zkráceně Tonaso. V jejím areálu, větším než 38 hektarů, pracovalo přes 1 100 pracovníků. Ve 20. a 30.letech 20.století se v neštěmickém závodě AKO, který byl z původního místa v uzavřeném hostinci Česká Beseda přestěhován do budovy Dělnického domu, vyráběly fotografické desky, filmy a lučebniny. Továrna také dodávala röetgenové snímky do všech českých klinik a nemocnic, zboží pro vojenskou službu, svitkové filmy a foto papír. Získávala také stále lepší postavení na trhu, díky své účasti na mnoha výstavách. Stala se velmi známou a uznávanou značkou. Dochovala se až do současnosti. Dnes se specializuje především na výrobu pyrotechnického zboží a prskavek všeho druhu. Na světě jsou pouze dvě firmy zabývající se výrobou tohoto druhu, jedna je právě firma AKO v Neštěmicích, druhá je v Číně.
Díky průmyslovému charakteru obce mělo poměrně silné zastoupení dělnictvo a v převažující německo-jazyčné oblasti též česká menšina. Příslušníci české menšiny byli organizováni v českých spolcích, v Sokole, v ochotnickém spolku a nesmíme zapomenout na místní fotbalový klub Český Lev, založený v r.1918.
Po II.svět.válce Neštěmice patřily k větším obcím ústeckého okresu, v r.1965 jim byl udělen statut města a svou samostatnost si dokázaly udržet i v následujícím integračním procesu. V r.1970 byly Neštěmice sloučeny s obcemi Mojžíř a Ryjice. Pro novou obec byl stanoven název Neštěmice. Skládaly se z části obce Mojžíř s místní částí Veselí, z části obce Neštěmice a z části obce Ryjice. V rámci poslední územní změny v r.1986 byly Neštěmice společně s jinými obcemi připojeny k městu Ústí nad Labem a tím zanikla samostatnost obce jako takové.

Významné objekty:

Barokní kaple a zvonička z r.1772 umístěné u školy a krucifix stojící proti škole, obě památky jsou státem chráněné kulturní památky.

 

Mojžíř

Mojžíř, někdejší samostatná obec, dnes jedna z částí městského obvodu Ústí nad Labem-Neštěmice. Nalézá se na levém břehu řeky Labe, přibližně 8 km severovýchodně od centra města.
Skládá se z původních částí Mojžíř a Veselí a přičleněného sídliště Skalka. V současné době má Mojžíř okolo 5.000 obyvatel.
První známky osídlení se datují do doby před 5.000 lety, kdy se podél řeky usazují první obyvatelé. Samotná ves byla založena v průběhu 13.stol., první písemná zmínka o Mojžíři je z r.1352, kdy je uváděn v historických pramenech kostel v Mojžíři. Ten vznikl v místě patřícím ještě v polovině 14.stol. k majetku královské koruny, jehož nejvýznamnější součástí bylo samostatné královské město Ústí nad Labem.
Historické jádro obce bychom dnes nalezli v blízkosti barokního kostela sv.Šimona a Judy, jehož výstavba začala na sklonku 16.stol. v místě původního kostela ze 14.stol., který se může také pyšnit tím, že je jedním z nejstarším kostelů v Polabí. U presbytáře kostela, který je státem chráněnou kulturní památkou, stojí ranně barokní socha sv.Donáta a celek uzavírá budova barokní fary. Ve východní věži se nachází zvon z r.1924 od Rudolfa Pernera, původně z kostela sv.Jana Křtitele v Českém Bukově, který však byl pro celkovou zchátralost v r.1977 zbořen. Další zvon z rukou Richarda Herolda je z r.1921 a nejstarší zvon z r.1707 od Jana Baltazara Crommela byl patrně zrekvírován pro vojenské účely.
Z původní výstavby obce se dochovalo několik lidových staveb, většinou s roubeným přízemím a kombinovaným hrázděným zdivem. Vše většinou z konce 18. a počátku 19.stol.
V průběhu let se střídali majitelé panství. Většinu doby své existence obec patřil Mojžíř k panství hradu Blansko. Před r.1848 patřila obec ke spojenému panství březnicko – všebořickému. Rokem 1850 vznikla samostatná obec Mojžíř.
Obec, původně zemědělského charakteru, se díky průmyslu v okolí začala rychle rozvíjet, stejně jako sousední Neštěmice.
Po II.světové válce měl Mojžíř 727 obyvatel, součástí obce byla i osada Veselí, která se skládala z 35 domů. Osada Veselí zanikla a byla přičleněna k obci Mojžíř v r.1961, kdy se přistoupilo k jednotnému přečíslování domů. K dalšímu slučování došlo v r.1980, kdy se sloučil Mojžíř s obcí Ryjice a Neštěmice. Pro novou obec byl zvolen název Neštěmice.

Významné objekty:
Barokní fara čp. 33 o jejíž historii se dozvídáme, že plebánie, tj. kostel, kam dochází farář z farního kostela, je zde již od r.1365, římskokatolická farnost od r.1851 a matriky se zde vedou od r.1785.

Zajímavosti:
Nad Mojžířem se tyčí 379 m vysoký Kozí vrch, oblíbený turistický cíl, odkud je krásný výhled na celou zátočinu řeky Labe zpět k městu Ústí nad Labem.
Dále bychom se mohli podívat do Divoké rokle na uloženiny úlomkových proudů (laharů), které jsou zajímavé z hlediska geologického. Lokalita Divoké rokle je přímo na území Mojžíře.
Poslední v řadě stojí za zmínku Mojžířský vodopád cca 5 m vysoký, který bychom nalezli na cestě podél Kamenného potoka zhruba 500 m od hranice Mojžíře.
Na závěr musíme zmínit místní fotbalový klub TJ Mojžíř, který byl založen v r.1960. Jeho zakladateli se stali J.Čech, F.Ségl a M.Filégr. Klubový odznak a dres jsou vyvedeny v barvě černé a bílé.

 


Ústí nad Labem - UMO Neštěmice: Nahoru  Ústí nad Labem - UMO Neštěmice: Tisk